Konečně nadešel ten vytoužený den – 18. 11. 2000. Již od časného rána se začali sjíždět na chatu Bránica do Bránické doliny účastníci ze všech koutů Česka i Slovenska. Jak to již bývá, tak mezi prvním přijíždějí ti, kteří to mají nejdále. Proto skutečně prvním byl již v pátek (!!!) Jirka „Bóda", projektant z líhně světoznámých trolejbusů zn. ŠKODA.

        Ale i přes nepřízeň počasí se postupně do 15.00, na kdy bylo plánováno slavnostní zahájení, sešlo na chatě Bránica celkem 13 delegátů a 5 „spřízněných duší" (později se počet doplnil na konečných 14 + 6).

        Setkání mohlo být zahájeno.

       Úderem 15. hodiny hlavní organizátor Jano M. přednesl v jídelně uvítací proslov, spojený s přípitkem tradičním terchovským nápojem – borovičkou s hořcem. Načež jsme zasedli k prostřenému stolu, připili si vermutem a s chutí se pustili do prvého chodu. Nasledující bod programu, který trval poněkud déle, než se původně předpokládalo (což ale vůbec nebylo na závadu), byl věnován diskusním příspěvkům jednotlivých účastníků na nosné téma semináře, t.j. „25. výročí vstupu do nekompromisní praxe". Se svými podnětnými příspěvky postupně vystoupili všichni přítomní. Do diskuse často vstupoval se svými osobními „postřehy" z praxe zejména „doc." Laco J.
       Po prvé polovině vystoupení následovala přestávka, která byla věnována slavnostní večeři. Po doplnění přepotřebných kaloriií jsme pokračovali v diskusi. V rámci ní byly přečteny i diskusní příspěvky, zaslané e-mailem, od těch, kteří se nemohli na setkání zúčastnit ze zdravotních důvodů (Valer. F. a Bohuš C.). Též jsme si připomněli Mojmíra H., který doma právě oslavoval své 50-té narozeniny.

        Zavzpomínali jsme i na ty, kteří se už řadu let neozývají a nedávají ani najevo, zda jim pozvánky na setkání přicházejí ...

        Po oficiální časti začal volný program, ve kterém dominoval náš „Dežo“ se svojí harmonikou, doprovázený uměleckým pěveckým kolektívem z našich řad. Před půlnocí přišla na řadu oblíbená „kapustnica“. Ani jsme se nenadáli, ale pomalu jsme se začali rozcházet na chvilku odpočinku do připravených loží. Ale spánek nám netrval moc dlouho. Někteří se již po sedmé hodine vydali na dalekou cestu domů, jiní na ranní procházku. A v devět jsme se sešli při vydatné snídani, zhodnotili setkání (jako vcelku vydařené) a pomalu se začali rozjíždět do svých domovů.

        Na závěr jsme si slíbili, že další setkání bude určitě dříve jak po 5-ti letech.

                                                                             Old.